Dílo

Fráňa Šrámek je dnes znám nejvíce jako básník; nejznámější je pak jeho vitalistická a impresionistická sbírka Splav. Jeho tvorba je však mnohem rozsáhlejší – patří do něj romány, povídky, dramata a ucelený obraz o autorovi nám doplní jeho korespondence.

Básnické sbírky

Života bído, přec tě mám rád...!, 1905.

První básnická sbírka je melancholická, ale vyznívá z ní autorova láska k životu, která je pro Šrámka typická.

Modrý a rudý, 1906, rozšířeně 1911.

Antimilitaristická básnická sbírka, nejvíce se blíží anarchistickým motivům. Některé z revolučních básní zlidověly do podoby písní, a Šrámek se tak stal všeobecně známým.

Splav, 1916.

Lyrická básnická sbírka se soboteckými motivy, vrcholné Šrámkovo dílo. Jde o poezii vitalistickou a impresionistickou, tedy o oslavu a chválu obyčejného života, lásky, lidského těla. Popisy přírody evokují vjemy všech lidských smyslů.

Nové básně, 1928.

Ještě zní, 1933.

Rány, růže, 1945.

Básnická sbírka s antifašistickými motivy – ačkoli se Šrámek v té době již stranil veřejného života, má tato sbírka společenský i politický podtext.

Posmrtně vydané

Poslední básně, 1953

Rozbolestněný ženami, 1964.

Romány a povídky

Sláva života, 1903.

Ejhle člověk, 1904.

Sedmibolestní, 1905.

Kamení srdce a oblaka, 1906.

Povídková kniha, objevuje se zde téma prostituce a je dokonce nastoleno i téma revoluce.

Patrouilly, 1909.

Stříbrný vítr, 1910.

Šrámkův nejznámější román, ve své době téměř kultovní, jeden ze zásadních českých impresionistických románů. Příběh citového a smyslového zrání hlavního hrdiny, Jeníka Ratkina, veliké literární přitakání životu.

Osika, 1912.

Křižovatky, 1913 – trojdílný román o lásce.

V druhé části je zajímavá postava Vilíka Gabriela, který má všechny lidské i intelektuální předpoklady pro to, aby se stal se šťastným – tím se však nikdy nestane. Vilík je typ zbytečné hrdiny, kterého známe z díla Dostojevského.

Klavír a housle, 1920.

Tělo, 1919.

Hrdinku Máňu a jejího muže spojuje pudová, smyslová a tělesná láska, Máňa je výrazný typ smyslné ženy. Až do příchodu války jsou ztělesněním životní přímosti, spokojenosti a rodinného štěstí – román je mimo jiné i velkou obžalobou války.

Žasnoucí voják, 1924.

Povídková kniha s autobiografickými prvky, která shrnuje Šrámkovy válečné zkušenosti.

Past, 1931.

Dramata

Červen, 1905.

Léto, 1915.

Impresionistické drama. Příběh Jana Skalníka, který stojí mezi dvěma svůdnými ženami, oslavuje sílu lásky, citů, vjemů v kontextu přírody; je to jakási dramatická paralela sbírce Splav.

Hagenbek, 1920.

Zvony, 1921.

Měsíc nad řekou, 1922.

Drama, které do jisté míry rozvíjí motivy z Léta;
mladické naděje a ideály jsou zde již ovšem konfrontovány
s reálným světem, v němž se degradují na všední průměr.

Plačící satyr, 1923.

Soud, 1924.

Ostrov velké lásky, 1926.

Korespondence

Listy z fronty, 1956.

Výbor z korespondence z let 1915–1918 s Milkou Hrdličkovou.

Listy z léta, 1966.

Výbor z korespondence s Milkou Hrdličkovou.